Historie tuzemáku

Tuzemák, dosti dlouho v našich končinách nazývaný prostě jako rum. Rozumně Uložená Měna chcete-li. Nápoj, který je s naší republikou spjat již mnoho let a je obestřen mnoha mýty a milnými informacemi. S legislativou Evropské unie v roce 2003 přišla změna názvu, protože tuzemák není vyroben z cukrové třtiny a proto se nemůže nazývat rum. Postup výroby tohoto druhu spiritu je většinou postaven na obilném lihu, do kterého jsou přidány aromata, barvivo, cukr a další látky. Na výrobu je takový druh alkoholu velmi jednoduchý. Nemusíte nic stařet v sudu ani redestilovat.

Obsah alkoholu před rokem 1989 býval 40 procent. Po privatizaci a decentralizaci výroby lihovin, na něž se přestaly vztahovat oborové normy, bylo nejpozději vyhláškou č. 335/1997 Sb. stanoveno minimum pouze 37,5 % , stejně tak platí pro pravý rum, vodku, gin a další podobné lihoviny. Díky tomuto zákonu řada výrobců obsah alkoholu snížila na 38, resp. 37,5 %. V některých případech i níže, pak tedy se výrobek nesmí označovat jako „tuzemák“.

Samotná historie tzv. Tuzemského rumu sahá do dob Rakouska- Uherska. Bavíme o první polovině 19 století, kdy byl nedostatek dovozového pravého karibského rumu. Proto se vžila výroba ochuceného dostupného lihu, který bude připomínat nedostatkový rum pravý. Původně byl náhražkový rum označován jako „čajový rum“, „rum na vaření“, později jako „tuzemský rum“ podle přívlastku Inländer v německém jazyce. Jako jednu z prvních zmínek může vzít rok 1832 kdy Sebastian Stroh zakládá v Rakousku výrobu a do své nabídky zařazuje i inländer rum.
V Karibiku mají kliku, že kotvíme na rybníku. A to doslova. Plachetnice z BOŽKOVA vyplula roku 1948 a ovládla tak české vody destilátu. Jedná se o jeden z nejprodávanější alkoholů u nás. Málo která značka rumu by se mohla v prodejích srovnávat. Vlastně co se týče prodejů tak český tuzemák nemá konkurenta. Obzvláště v období před Vánoci, kdy každá hospodyňka vyrábí z tuzemáku svůj vaječňák.
Za uplynulá léta se tato tekutina stala neodmyslitelnou součástí české gastronomie. 

Jak na baru, tak v kuchyni. Hlavně v cukrařině. Co pak by byly včelí úly bez tuzemáku ty pravé babiččiny včelí úly, po kterých už se nadá řídit a na které tak rádi vzpomínáme?

Na českém trhu najdeme ale i mnohé zajímavé varianty tuzemáku. Například tzv. River Dog, neboli "vltavský říční pes", vznikl na počest říčním plavcům horní části řeky Vltavy. Destilérka Svachovka, kde se tento produkt dělá, leží kousek od Krumlova a tedy i od řeky Vltavy. Kdo zkusí první hlt této laskominy, ucítí výraznou chuť vanilky a sladkosti,doprovázenou zajímavou chutí sudu. Je to z důvodu, že se River dog nechává stařit 12 měsíců v dubových sudech po Jack Daniels. Chcete ho vyzkoušet? Objednejte zde.

A jak využít tuzemák v mixologii? No přece pravé české míchačky. Co taková drátěnka. Tedy tuzemák, ocet a pepř. Pak můžete vyzkoušet „cikána v trávě“. To vezmete tuzemáček a smícháte ho se zelenou. No a pak je tu nejslavnější kombinace a to je čert. Griotka a tuzemák. Pokud jste viděli filmy o příběhu dobrého vojáka Švejka, jistě se zaznamenali Čerta. A ano, dříve to bylo dostupné v lahvi jako hotový produkt. K této tradici se vrátila I třeba firma Bartida, která ve své kolekci likérů má právě i Čerta. Tuzemák se často míchá s kofolou a plátkem citronu, proto se nápoj někdy nazývá „Božkov libre“ nebo „Czech libre“ podle známého cocktailu Cuba Libre. S rostoucí základnou českých palíren, roste také množství českých tuzemáků. Kompletní nabídku můžete u nás najít zde.

P.S. Voni v tom Karibiku vopravdu maj kliku, že tam ta česká plachetnice nedoplula.